Pokud vymýšlíte, kam vyrazit v létě na aktivní dovolenou plnou úžasných zážitků a překonávání sebe sama, vydejte se svým silničním kolem do Itálie!
V úterý jsem se vrátila ze skvělého 5 denního výletu. V partě 7 lidí jsme v pátek odpoledne vyrazili přes Folmavu a Salzburg až do malé italské vesničky Preone, kde jsme bydleli v parádních dřevěných chatkách s výhledem na okolní kopce, hory, stromy a řeky.
V sobotu ráno jsem se probudila do trochu deštivého rána, ale hned po snídani se začalo počasí zlepšovat, a tak jsme vyrazili za naším prvním cílem: Sella di Rioda.
Cesta z Preone vede přes městečko Ampezzo, kde po ránu vysedává spousta Italů v malých kavárničkách u cesty a s úsměvem na rtech mává projíždějícím cyklistům z Čech (je tu celkově užásná pohodová atmosféra). Kousek za Ampezzem už začíná stoupání. Silnice je tu většinou v naprosto bezvadném stavu a jen občas jsme narazili na štěrk nebo větvičky z okolních lesů. Cesta vede několika tunely, takže je fajn s sebou mít alespoň zadní blikačku, aby vás jinak velmi opatrní řidiči nechtěně neohrozili v tmavém tunelu.
První odměnou ve stoupání je pohled na tyrkysově modré jezero Lago di Sauris, ve kterém se zrcadlí okolní příroda.
Odtud jsme stoupali výš a dál přes horské vesničky. Vzhledem k období jara, kdy se z vrcholů sesouvají a odtávají zbytky sněhu, které s sebou nesou i kamení, je tu většina horských sedel pro auta uzavřena. Pro nás cyklisty je to samozřejmě výhoda, protože klikaté silnice patří jen nám, a tak se můžeme v klídku kochat výhledy kolem sebe, fotit a občas se i zkoulovat!
Během dne se počasí stále zlepšovalo, takže jsme i přes rostoucí nadmořskou výšku postupně odkládali návleky a vesty a na vrchol jsme přijeli “krátký, krátký.”
Kdo mohl tušit, že vrcholová cedule je až za zatáčkou a všude kolem bude ležet pořádná vrstva mokrého sněhu?! No neva, dalo se to čekat. Téměř 2 km jsme se brodili po kolena ve sněhu, až jsme zas narazili na černo-černou silnici a gang zklamaných českých motorkářů, ktřeří si to chtěli na sedlo také vyjet. Jenže motorka je těžká věc, takže měli smůlu a na rozdíl od nás se tam nepodívali.
Oklepali jsme sebe i kola od sněhu, vyčistili kufry od zledovatělé vrstvy sněhu a řítili jsme se zase z kopce přes vesničky Prato, Avausa a Entrampo až k řece a přes Ovaro, Chiassis a Enemonzo zpět k našim chatkám. Cestou se nám usušily boty, takže jsme přijeli do kempu plní dobrodružných zážitků a natěšení na další den!
Mohlo by se vám hodit: seznam nezbytností do Alp
A tady je výškový profil celé trasy:
