Po vydatném tréninku z předchozího dne nám šéf výpravy, Honza, naplánoval výlet za hranice všedních dní a Itálie – do Slovinska. Po snídani jsme se naskládali do Honzova minibusíku a popojeli jsme cca 40 km od Preone do města Resiutta.
V našem dnešním startu nás přivítalo naprosto perfektní počasí a místní nás opět vesele zdravili. Je to příjemná změna po tolika zachmuřených obličejích v ČR. Snad tahle móda brzy dorazí i k nám. 🙂 Naplnili jsme si kapsy zásobami na cestu, oblečením do sjezdů a při řece jsme opustili Resiuttu. Ujeli jsme sotva 15 km a přišlo stoupání. Nejdřív mírné a s výhledem na horský masiv, po chvilce výrazně prudší, jak ovšem varovala cedule s 12% stoupáním. V kopcích se náš gang vždycky roztrhal a každý si jel svým tempem, tak jsem vyrazila s Mírou vstříc kopcům a záhy zjistila, že s převody, co mám, si mě ten kopec pěkně vychutná… Po pár metrech kolem nás proletěla místní cyklistka, která si tenhle “kopeček” dává asi každý víkend před obědem. Frajerka! Potkala jsem ji ještě jednou, ale to ona už se řítila dolů a já se teprve blížila k vrcholu.
V zatraceně prudkém kopci s žádnými úseky k odpočinku nebylo poznat, kolik km mě ještě čeká. Docela psycho. Při jednom pokusu o zbavení se křeče mě předjel Suki. Na kopec jsem se dostala díky klikaté jízdě od krajnice ke krajnici, která sklon silnice krapet zmírnila. Konečně cedule Sella Carnizza! Udělali jsme si nezbytné vrcholové foto, snědli něco ze zásob, usušili jsme si propocené dresy a pokračovali v cestě úžasnými serpentinami směr Slovinsko.
Kousek za hranicemi, ve vesnici Žaga, jsme si u pomníku s pěticípou hvězdou v bizarním baru s výstavou jejich milovaného Tita dali kávu, kolu, pivo a doplnili bidony.
Čekal nás rovinatý úsek při řece Soča až do města Bovec. Odtud jsme po fajn obědě zamířili na další kopec – Log pod Mangartom. Cesta vede přes vesničku Strmec, což je dost příhodný název, a tak jsme si tu trochu orazili.
Za chvíli jsme dojeli na most Predel, odkud vede cesta až na Mangart, ale ta byla naštěstí kvůli sněhu zavřená, a tak nás čekal už jen krátký úsek na hranice s Itálií, sjezd kolem Lago del Predil, “lidský” výjezd na sedlo Sella Nevea a téměř nekonečný sjezd do města Chiusaforte, kde jsme se napojili na vlakostezku a po rovině dorazili zpět k minibusíku.
Hned co jsme naskákali do auta se spustil slejvák a cestou se proměnil v pořádnou bouřku s vichrem, takže jsme ještě cestou naložili Míru, který chtěl na kole dojet až do Preone, jenže to by musel umět a chtít jezdit v náklonu 45° a mít kolem sebe hromosvod.
Bouřka během noci přešla, takže jsme se mohli těšit na pondělní speciál: Výjezd na Zoncolan! Přesně o tom je další článek.
Mapa a výškový profil trasy:
