Je úterý ráno a nás čeká už “jen” 40 km v sedle silničních kol a cesta domů. Zoncolan a Duron mé nohy, ruce i hlavu vyčerpaly natolik, že bych raději počkala na zbytek party na trávníku před chatkou a užívala si Itálii v leže. Sice už mě pustila otravná rýma, kterou jsem si s sebou přivezla, ale sotva šoupu nohama…
Sbírám zbytek cyklomotivace a všichni vyrážíme na Passo Rest a zpět. Cesta vede z Preone do Socchieve, kousek po hlavní silnici SS52 a odbočkou na Priuso. Auta tu nejezdí, a tak je tahle cesta zase jen naše. Při silnici je další kemp, který zatím zeje prázdnotou a potkáváme jen pár Italů, kteří si tu obdělávají svá políčka. Po krátkém rovném úseku se silnice začíná kroutit a stoupat na “brdeček,” který je jen předehrou před naším dnešním cílem. Kolem silnice pozoruju kilometrovníky a těším se, až uvidím číslo 14. To bude jasným signálem, že výškový cíl je na blízku, otočím kolo o 180° a všechny ty serpentiny si užiju při sjezdu.
Na 3. kilometru se tahle předehra láme, a co jsme si vyjeli, to si zase sjedeme na most přes šiiiiroookouuu téměř vyschlou řeku, kde začíná to delší stoupání. Beze slova rychlostí chůze míjím fotící spolujezdce a jedu si na vrchol. Ještě že mám v kapse svou poslední wafličku, kterou si nahoře pěkně vychutnám! Cesta je to krásná a se spoustou nádherných výhledů, jen kdyby to tak nebolelo. Už jsem v půlce kopce a dojíždí… ach, tak předjíždí mě Honza s Mírou. Honza letí jako blázen, já s Mírou projíždím kolem 14. kilometrovníku a? Nic. Silnice stoupá dál, my se hecujem až jsme konečně tu. My 3 a prachobyčejná cedule. Nalepím na ni aspoň samolepku Bikeheart, ať je jasné, že jsem tu byla. Než přijedou ostatní, pověnuju se vrcholové wafli, obleču se do všeho, co mám po kapsách a VZHŮRU DOLŮ!
Sjíždět tyhle kopce jako první má své kouzlo. Pod kopcem čekám na ostatní 5, 10, 15, 20… 30 minut. Signál žádný, tak nezbývá, než čekat dál. Konečně přijíždí Ivanka s Kolčavou a hlásí 2 defekty. To je holt součást cyklistiky. Celá banda se vracíme k našemu dočasnému domovu, rozloučíme se se signorou správcovou a odjezd do ČR.
Celá akce se mimořádně povedla. Honza je skvělý řidič i plánovač tras, počasí se vydařilo a Italové nás nakazili svým optimismem, vřelostí a pohodou. Nezbývá, než vám na závěr sepsat pár užitečných informací, než se sem za silniční cyklistikou také vydáte:
- Vezměte si s sebou vždy náhradní duše i lepení. Měli jsme celkem 4 defekty za 4 dny ježdění na 7 lidí.
- Jezděte alespoň ve dvojicích. Dost často jsme se dostali mimo signál, tak je lepší mít s sebou parťáka, kdyby se cokoliv přihodilo.
- Při sjezdech brzděte s rozmyslem. Několikakilometrové sjezdy dostanou vaše ráfky do varu. Nechte je občas vychladnout, ať vám nebouchne duše i s pláštěm.
- V tunelech blikejte. Některé tunely jsou naprosto bez osvětlení a řidiči nemají šanci cyklistu bez blikačky + dalších reflexních prvků vidět.
Mapa a výškový profil trasy:
