Máme to za sebou! Strávili jsme 3 bájo dny na kole po Šumavě. Najezdili jsme víc než 150 km, nastoupali šílených 3 500 metrů, ukázali jsme si, jak na základní servis kola a užívali si večerní grilování! Navíc se zpráva o Bikeheart donesla až do Brna, takže se k nám už v pátek přidal Pavel, který je teď prvním nositelem trička Bikeheart na východ od Prahy a na západ od Kopřivnice! Nejvíc se ovšem tetelím radostí z toho, že se akcička všem líbila, takže je na beton jistý, že ještě letos nějaký ten kemp připravíme.
Než se rozepíšu o jednotlivých dnech, vysypu z rukávu 2 zajímavé momenty, ať nezaniknou v záplavě textu:
Cestou na Javor jsme se dozvěděli, že s námi jede Kreuziger! Jel s námi totiž jeden nejmenovaný cyklista, který vypadá jako “oblečená špejle (to říkal Láďa),” jezdí jako vítr a zakládá si na vyladěném oblečení – tentokrát Tinkoff, takže dočista zmátl kolemjdoucí partičku kluků, kteří křičeli: “Hele, to je Kreuziger!” Dorazil to Petr, když jim oznámil, že jen co si ten nejmenovaný cyklista vyjede na vrchol, ještě se pro nás v rámci tréninku vrátí. Samozřejmě ne pro všechny najednou, ale pěkně pro každého zvlášť. Asi tomu věřili… Aspoň mají zážitek 😉
Petr – hustej týpek, co s námi byl poprvé v půlce dubna na výletě do Letin a tehdy toho měl plný kecky, vyjel s přehledem na Poledník i na Javor. Na vrcholu jsem měla slíbený vítězoslavný tanec – pod podmínkou, že to vyjede a hned potom neumře. A tak se taky stalo – kolo nad hlavou a radost! Jen jeho sporttester po výkonu naznačil, že toho bylo fakt dost a měl by si dát voraz. Napsal mu totiž 100 hodin regenerace.
A teď k trasám a vůbec všemu, co nás za 3 dny potkalo.
První den jsme zvolili jednoduchou trasu na rozjezd – na přehradu Frauenau. Vyrazili jsme hned po tom, co jsme se ubytovali a naobědvali. Na celé cca 60 km trase je převýšení 1000 metrů, ale značná část vede po asfaltu, takže nám zůstalo dost sil na další 2 dny ježdění. Nicméně i tak jsme si hned za přehradou sjeli neznačený trailík a za Zwieselem odbočili na lesní cestu, která houpavě vede až do Bavorské Rudy. Když jsme dorazili zpět do penzionu, už na nás čekali další 2 účastníci a mohli jsme začít grilovat!
Na sobotu jsme připravili trasu na Poledník. Ten je už od pohledu dost na kopci, takže se dalo čekat, že se úplně flákat nebudeme. Hned na úvod jsme si vyšlápli kopec na Belveder a ještě o kousek výš na rozcestí pod Hofmanky, abychom zas všechno, co jsme nastoupali, sjeli po asfaltové cyklostezce dolů. O kus dál už jsme se kochali výhledem na rozkvetlé pláně kolem Křemelné a zapluli do lesa na zelenou turistickou značku, kde jsme si vyzkoušeli, jak umíme pumpovat přes nespočet boulí. Na Rovině jsme si dali krátkou pauzu a vyhřívali se na sluníčku. Pak jsme pokračovali polňačkou kolem pomníku lékařské legendy Šumavy – Mudr. Kostroucha, na Malý Babylon, sešupem dolů přes Stodůlky a krpálem nahoru na Poledník. Kůrovec tu z toho udělal měsíční krajinu, takže nezbývá než souhlasit s Láďou, že by toho kůrovce už měli fakt zakázat!
Z Poledníku jsme sjeli do Prášil, kde na nás čekali další 2 bikeři. Trochu jsme zmokli, ale na největší liják už jsme byli zas pod střechou a rozjížděli výměnný obchod termotriček, návleků apod., aby nikdo nezmrzl. Počásko nám darovalo hodinový prostor bez deště, abychom se z Prášil dostali zpět do Rudy, takže jsme zavrhli variantu cyklobus a dali se na cestu přes Vysoké lávky a Polom zpět dom. Jaké to bylo milé překvapení, když jsme se dozvěděli, že nám po dobu naší nepřítomnosti Elča Catering připravila bramboračku pro všechny!
Na závěr nás čekala horská výzva – Velký Javor. Tam jsme se už vydali v partě 9 bikerů (3 holky a 6 kluků). Bikeheart má asi nějakou přitažlivou moc. 🙂 Na Javor je to zase do kopce. Chvilku po asfaltu, chvilku po parádní lesní cestě, která je jen trochu do kopce, a pak do strašnýho krpálu po štěrku až nahoru k lanovce. Je to sice jen pár kilometrů, ale pěkně výživných. Všichni jsme to vyjeli – i Evička, která měla letos najeto jen necelých 100 km, i Věrka, která se zotavuje z operace břicha. Jsou to samí frajeři a frajerky, to se musí nechat!
Sotva jsme přijeli nahoru, spustil se slejvák. Naštěstí tu je restaurace s dostatkem nepromokavých slunečníků, tak jsme se za výkon odměnili štrúdlem s vanilkovým krémem.
Když to tak čtu, byl to naprosto vyvážený prodloužený víkend. Spousta ježdění na kole a spousta delikates. Nevím, jestli nakonec někdo z nás nějaké to kilíčko nepřibral, ale stálo to za to! Jak jsem psala na začátku, další akce určitě připravíme, tak sledujte náš facebook, ať vám neutečou. 😉
