Týden v Itálii utekl zas jak voda a zbyly po něm jen samé fajnové cyklistické, gastronomické i povalečské zážitky. Ve vesničce Bezzecca, kousíček od jezera Lago di Ledro, je těžká pohoda. Jezero je výrazně menší než profláknuté Lago di Garda, a tak se sem nevejde ani tolik turistů, nikam se nespěchá a místňáci jsou kámoši. Náš výlet jsme pojali jako odpočinkový, takže jsme střídmé dávky kilometrů prokládali o něco méně střídmým mlsáním. Jíra si s sebou navíc přivezl vyvrknutý kotník, takže o fanatické cyklistice nemohla být řeč.
Doma jsme si naplánovali jeden silniční výlet z Ledra na Gardu, výšlap na Tremalzo a ještě jednu mezijezerní cestu z Ledra na Idro. Hned při dojezdu do našeho dočasného domova ovšem bylo jasné, že první plánovaná trasa se konat nebude. Tunel na cestě, která spojuje tahle dvě jezera, je cyklistům zapovězený.
Lago d’Idro
První den jsme se tedy vydali k jezeru Lago d’Idro, které je svým nejbližším cípem od Bezzecca vzdálené 27 km. Velká část cesty byla z kopce, asfalt jedna báseň, výhledy na všudypřítomné skály a divoké říčky, provoz slabounký a k mému překvapení jsme potkali jen hrstku cyklistů, kteří se drali proti nám do kopce. Jediné, co mi při sjezdu dělalo vrásky na čele byl fakt, že i my budeme muset zpátky stejnou cestou – takže krpál. Serpentiny končí v městečku Storo, kde se odbočuje z hlavní silnice směrem na Bondone a dojede se přímo ke kempu u jezera ve vesnici Baitoni. Je to tu pěkný! Ale plavky s sebou nemáme, na kávičku je ještě brzy, tak to otáčíme a jedeme zpět. Nakonec ten kopec zpátky nebyl takové peklo. 🙂 Ještě jsme se zastavili na panino a skleničku prosecca, a pak už jen do plavek a koupačka v průzračném jezeře.
Večeřeli jsme v místních restauracích a hned první večer jsme viděli fakt zvláštnost. Zatímco my jsme se nemohli dočkat pořádných špaget aglio olio e peperoncino, italská rodina u vedlejšího stolu si objednala ŠVESTKOVÉ KNEDLÍKY! Fakt! V jídeláku je tu mají pod názvem Gnocchi boemi a je to jedna z připomínek na nucenou evakuaci místních obyvatel během 1. světové války do Čech. Tuhle českou specialitu se italské ženy naučily vařiz během války a po návratu zpět do vlasti se stala součástí jídelníčku mnoha rodin z Valle di Ledro.
Passo di Tremalzo
Cyklistika – den druhý: Po lehké zkoušce výdrže Jírova kotníku jsme se rozhodli zdolat jeden z blízkých vrcholů dostupných na silničním kole – Passo di Tremalzo (1702 m.n.m.). Na 17 km se nastoupá těch 1000 metrů, a pak se to zase stejnou cestou sjede dolů. Z Bezzecca se jede opět směrem na Idro a u Passo Ampola se začíná stoupat vzhůru. My jsme stoupali něco přes hodinu a opět potkali jen pár dalších cyklistů – nějaké elektrikáře, vyšvihané Italy, kteří nás míjeli ještě rychleji než ti “podvodníci” na elektrokolech a 2 Čechy – bikerku a bikera, kteří to stejně jako my poctivě vyšlapali až nahoru. Stoupání nemá nijak brutální sklon (porovnávám se Zoncolanem, tak to možná zkresluje) a cestou je na co koukat. Může se stát, že vám do cesty vstoupí kráva a ve strachu si trošku zacouváte jako já. To zvíře je však flegmatik, a tak mám i fotku! 😀 Výhledy na vrcholu jsou bezva, kafe v restauračce je taky bezva a cesta dolů je parádní. Toť vše k Tremalzu.
Lago di Ledro a Riva del Garda
Třetí den to s počasím vypadalo všlijak, takže jsme po snídani vyrazili jen obkroužit to malinké jezírko (tím myslím Ledro) a odpoledne jsme jeli károu na zmrzku do Riva del Garda. Riva je rušné město se spoustou restaurací, obchůdků, turistů, zmrzliny, lodí i památek. Mě bohatě stačilo jedno odpoledne s návštěvou restaurace a gelaterie a už jsem se zas těšila “zpátky do hor.”
Idro a Vesta
Den před odjezdem jsme si udělali nejdelší výlet. Trasu z prvního dne jsme prodloužili kolem jezera Idro až do vesnice Vesta, kde prakticky končí silnice a kromě letních domků, téměř liduprázdné pláže a začátek tras via ferrata je tu zastávka parníku. Ve městě Idro jsme se posilnili výbornýma špagetama carbonara a zase mazali zpět. Na trase je jeden tunel, tak pokud se sem také vydáte, nezapomeňte na blikačky. Tam a zpátky to je necelých 87 km a ze Stora až do Idra je poměrně silný provoz. Nicméně Italové umí předjíždět cyklisty a neohrozit nikoho z účastníků provozu, tak se to při troše zkušeností s jízdou na silničce dá zvládnout.
Gastronomie
Večer jsme šli zas za krásami místní gastronomie a přecpali jsme se rizotem. Já to završila nejlepším tiramisu na světě a po skleničce vína s naší nejmilejší ubytovatelkou Francescou jsme si už jen zabalili saky paky a brzy ráno vyrazili dom.
Kromě fotek všech těch krás se podělím také o názvy navštívených restaurací a o kontakt na moc fajn ubytko, které sice není nejlevnější, ale vzhledem k perfektním službám a vynikajícím snídaním to stojí za navštívení. Koneckonců nejeli jsme sem šetřit, ale skutečně si Itálii užít se vším všudy. Ceny jídel ve zmíněných restauracích se pohybují od 5 eur do 8,50, což je vcelku láce a srovnám-li ochotou a vstřícnost personálu v Itálii s chováním personálu většiny restaurací v ČR, Itálie má hoooodně navrch! Tak až sem vyrazíte na bike či silničku, nechte se také inspirovat jejich životním stylem a radostí ze života. Je to bájo.
Ubytování: B&B “Cà Mea Dina” – Bezzecca (4 hvězdičky, luxusní snídaně a skvělá majitelka Francesca)
Bar: Nido Verde – Molina di Ledro (skvělé panini, káva, víno)
Risotteria: Risotteria Ristorante Rustichel – Bezzecca (dejte si rizoto i tiramisu, udělejte si rezervaci, mají furt narváno)
Pizzeria: Pizzeria Doghen Di Rosa Andrea – Locca
Restaurace: Osteria Pane Salame – Riva del Garda (těstoviny, bruschetty, saláty, maso)
Spaghetteria: Spaghetteria Al Porticciolo – Idro (těstoviny, pizza)
